Redaktorka MeinMMO Jasmin se na dovolené zamilovala do velmi specifické země. Nyní tam plánuje svou příští dovolenou a překlenuje dobu čekání jednou ze svých oblíbených her pro PS5.

Asi už tušíte, protože jsem editor anime pro MeinMMO: Od té doby, co jsem viděl první anime na RTL 2, jsem vždy snil o cestě do Japonska. Absolvoval jsem kurzy japonštiny, abych se naučil základy. Pro případ, že bych někdy mohl cestovat do této země.

V roce 2019 jsem mohl poprvé služebně cestovat do Japonska. Bohužel jsem si toho tehdy ze země moc vzít nemohl, protože jsem byl pracovně velmi vytížený.

Loni jsem mohl poprvé ve svém volném čase cestovat po zemi, typickou turistickou cestou z Tokia přes Kjóto do Ósaky. Mimo trasu jsem jel v několika dalších venkovských městech, včetně města v Miyoshi.

Zemi jsem si tak zamiloval, že tam plánuji strávit dovolenou i příští rok.

Ale rok je ještě strašně dlouhá doba, kterou teď musím překlenout do další návštěvy. Abych trochu utlumil pocit stesku, skočím aktuálně do role-playing hry na PS5, kterou jsem hrál před 8 lety – alespoň ve standardní verzi.

Volný čas v Persona 5 Royal je jako dovolená v Japonsku

Persona 5, která se odehrává v Tokiu, vyšla před 8 lety. Tato část byla mým úvodem do série Persona a od té doby je jednou z mých nejoblíbenějších. Co se týče hratelnosti, prostě miluji kombinaci prozkoumávání dungeonů, sbírání a spojování monster, udržování vztahů a plánování vlastních aktivit. To vše spojuje Personu dohromady.

Momentálně doháním Personu 5 Royal na PS5. V době vydání speciální edice jsem stále odmítal hru znovu hrát. Koneckonců už jsem znal premisu hry a nevadilo mi znovu investovat svůj dvouciferný herní čas, jen abych viděl nějaký bonusový obsah.

Nyní jsem Royalovi toto faux pas odpustil a nyní vidím, že je ve skutečnosti spousta obsahu, který opravňuje hrát hru znovu. Ale na co se zvláště těším pokaždé, když zahájím 120hodinovou hru, jsou volnočasové aktivity. Po skončení školního dne se mohu rozhodnout, jak chci strávit odpoledne nebo večer.

Pokaždé, když prozkoumávám fiktivní Tokio, mám pocit, jako bych to město navštívil ve skutečném životě. Co se vývojovému týmu povedlo obzvlášť dobře, je výběr různých činností, kterým se mohu věnovat.

Prostě se ve hře pro PS5 cítíte zahlceni a musíte si opravdu přesně naplánovat, jaké činnosti se chcete odpoledne věnovat. Přesně tak jsem se cítil na dovolené v Japonsku, protože škála možností je obrovská. Často jsem se nemohl rozhodnout, co bych chtěl v Tokiu navštívit dál – pasáž, nejbližší obchod s figurkami nebo kavárnu, která má vynikající dezerty?

Jelikož je v Tokiu nedostatek místa, fasády jsou plné nápisů. Některé obchody nebo restaurace se nacházejí ve vyšším patře; 5 pater je pro obchody často normální. Často to bylo jako obrázek skrytého předmětu, když jsem hledal konkrétní obchod, který tady někde musí být. Tento rušný design najdete také v Personal 5 Royal – takže se budete cítit jako v Tokiu.

Persona 5 mě dokonce inspirovala k hraní baseballu na střeše v Tokiu. Moje výletní skupina hledala střechy, kde na vás stroj hází baseballový míček, který pak musíte odpálit pálkou. Nebojte se – byla tam síť, takže míčky nemohly létat ze střechy. Opravdu jsem se tu cítil jako ve hře.

Mimořádně skvělý a autentický považuji také quest na začátku hry, kde musíte jít na linku metra Ginza. Skutečnost, že se jedná o jediný úkol v Persona 5 Royal, ukazuje, jak těžké je najít tu správnou linku metra. V reálném životě jsem se často ztratil v síti metra a jednou jsem si dokonce musel zavolat taxi, protože jinak bych do restaurace dorazil příliš pozdě.

Persona 5 existuje i ve skutečném Japonsku

Asi nejlepším momentem mé dovolené bylo, když jsem navštívil skutečnou čtvrť Sangen-Jaya, která je předlohou pro Yongen-Jaya v Persona 5 Royal. Dokonce jsem tam navštívil i pravou kavárnu, která je inspirací pro Café Leblanc z Persony 5.

Na fotkách je vidět i kavárna. Samotný bar, kde stojí Sojiro v Persona 5 Royal, se mi fotit nechtělo kvůli obsluze. Jen si to představte:

Dopřál jsem si tam kávu a zmrzlinu, jako bych byl skutečným návštěvníkem herní kavárny. Jediné, co chybělo, byla jazzová hudba. Ještě teď, pokaždé, když ve hře vstoupím do Café Leblanc, si vzpomenu, že jsem tam vlastně byl i v reálu.

Jsem opravdu nadšený z uvedení PS5 právě teď, protože vím, že se opět budu moci ponořit do virtuální verze Japonska. Tím se alespoň překlene mezera na další měsíce, na které si musím počkat do dalšího pobytu v Japonsku.

Samozřejmě existují i ​​další hry, ve kterých se můžete ponořit do virtuálního Japonska. Příkladem toho může být série Yakuza, která také vychází ze skutečných japonských měst a čtvrtí. Tady mě ale hratelnost prostě neláká tolik jako v Personě. Prostě si nemůžu zvyknout na dospělé muže v dětských plenkách – ale ironicky si dokážu zvyknout na gigantická genitální monstra.

Mimochodem, nedávno jsem měl podobný pocit z Japonska s Digimon Story: Time Stranger. Část Akihabary je zde ztvárněna tak detailně, že jsem dokonce poznal místo, kde jsem si dopřál kolu. Jak se mi hra líbila, můžete zjistit zde: Nová hra Digimon dělá opravdu dobře jednu věc, která mě v Pokémonech vždycky štvala