Cedric Holmeier je expertem na asijské MMORPG v MeinMMO a už zná Where Winds Meet z Číny. Místo toho, aby se pouštěl do skvělých soubojů s bossy, raději se ve hře jen tak prochází a vždy něco zažije.

Když sleduji své přátele, jak hrají Where Winds Meet, vidím intenzivní souboje s bossy, OP komba, která během okamžiku porazí nepřátele, a 3 karty s průvodci, které odhalují nejrychlejší způsob, jak se stát nejlepším hráčem.

Jsem vlastně typ progresivního hráče, který chce první den dokončit nové raidy a pak si stěžuje na nedostatek obsahu. Protože jsem ale Where Winds Meet už vyzkoušel v Číně, chtěl jsem tentokrát udělat všechno jinak.

Mým cílem tentokrát bylo neuspěchat žádný obsah a nechat tak své špatné MMO návyky za sebou. Místo toho jsem se chtěl soustředit na tisíce triviálností hry a nechat se unášet.

Ostatně Where Winds Meet se zdá být na to ideální hrou. Neexistuje žádný tlak na to, abyste šli s davem, abyste mohli dokončit jakýkoli obsah, a žádné penalizace, pokud ze všeho na jeden den nevyužijete maximum – perfektní pro mě a moji velmi osobní výzvu.

Vedlejší mise jsou vlastně hlavním úkolem

Where Winds Meet má bezesporu zajímavý příběh se spoustou akce, dramatu a zvratů, ale skutečným hlavním úkolem je plnění všech vedlejších úkolů. To začíná hned na začátku hry.

Než jsem vůbec sundal prvního ptáka v soutěži, pokácel jsem bambusový háj pro kočku. I když jsem nevěděl, co vlastně mohu s mincemi Mňau Mňau dělat, poděkování milé kočky bylo dostatečnou odměnou za mou práci.

Ale moje procházky z ulice mě často vystavují nebezpečí. Například, když se cítím přenesena zpět do dětství a přede mnou se objeví loutkové divadlo. Nikdo přece nemohl tušit, že majitel je světový boss, který se mnou pak vytře podlahu.

Walking in Where Winds Meet je jako hledání

I teď, když jsem ve hře mnohem pokročilejší, vždy místo questu volím cestu. To mě vlastně vždy vede ke krásné vyhlídce, která se přede mnou objeví v perfektním pozorovacím úhlu, jak plánovali vývojáři.

Po krátkém focení jdu pořád po nějaké cestě, dokud se přede mnou neobjeví quest. Zcela neplánovaně a bez ponětí o tom, co mě čeká, pomáhám vesničanům s jejich každodenním životem nebo zatýkám zloděje, kterého pak vezmu na místní policii.

Where Winds Meet dokázal proměnit každou procházku v quest a vždy mě jako hráče vezme na nová místa, která vypadají jako vymalovaná. Odměnou mi jsou také všemožné sběratelské předměty, které snadno posbírám pomocí F klávesy.

Zanedbán není ani boj

Pokud si myslíte, že na svých procházkách téměř nezažívám nic vzrušujícího, mýlíte se. Na své cestě stále narážím na základny, světové bossy a jeskyně, které si ostatní hráči záměrně vybírají a navštěvují přes mapu.

V souladu s tím získávám své vyjasnění zcela přirozeným způsobem a daří se mi pokrýt všechny relevantní body. Osobně to považuji za mnohem zábavnější než lítat z předsunuté základny na základnu za hodinu, abych tam co nejrychleji pobil všechny nepřátele, jak jsem obvykle zvyklý.

Proč mě to láká? Jak ze mě Where Winds Meet dokázal udělat pohodový kočárek je vlastně docela snadné vysvětlit. RPG jednoduše nabízí dostatek obsahu, aniž by se ani procházka stala nudnou. Může za to především skvělý design tisíce drobností, které vám hra nabízí a které mě během mého hlavního příběhu neustále rozptylují.

Je to pro mě velká zábava a také to zajišťuje uspokojení mé vnitřní potřeby pokroku i bez „herního plánu“. Je fajn, že mám občas pár okamžiků, ve kterých můžu hru prostě obdivovat, což je věc, které většinou nemám dost. Stále však pochybuji, zda bych si procházky užil tolik i v jiných hrách.

Where Winds Meet je hra pro každého a to se projevuje i v tom, že mě jako progresivního hráče oslovuje svým světem a designem natolik, že už nemám nutkání zapadat do starých vzorců a najednou vše uspěchat. Těším se na budoucí aktualizace a především nové oblasti, které mi umožní proniknout ještě hlouběji do světa. Do té doby to ale pravděpodobně ještě chvíli potrvá: Where Winds Meet: Roadmap a připravovaný obsah